Rozhovor s Dr. Chmátalem o NsP

Přinášíme Vám exluzivní rozhovor s Dr. Chmátalem o Českolipské nemocnici.

Pane doktore, je to déle než rok, co jste opustil českolipskou nemocnici. Jaký je Váš názor na současnou pozici a budoucnost tohoto zařízení?

Asi bych měl začít trochu obecně. V současné medicíně musíme vnímat určité tendence. Jednak je to technologický vývoj. Ten posunuje medicínu do oblasti sofistikovaných přístrojů a práce ve zdravotnictví se tak posunuje z oblasti umění do oblasti techniky. Na druhém místě vnímáme stupňující se personální tíseň. Ta je dána složitostí vzdělávání, odchody lékařů do zahraničí a dalšími faktory. Obě tyto tendence zvyšují náklady nemocnic. Tento problém má řešení v koncentraci medicíny do větších a komplexně ekonomicky, technicky a personálně zajištěných zařízení. Odraz vidíme třeba v tzv. „úhradových vyhláškách“, podle kterých zdravotní pojišťovny platí za odvedenou práci. Už delší dobu tyto vyhlášky „nadržují“ velkým nemocnicím. I ta současná obsahuje nástroj nazvaný technický koeficient, který nemocnicím navyšuje platby podle míry obtížnosti prováděných výkonů, a ta je zase přímo úměrná vybavení a zabezpečení.

Tedy shrnuto, postavení regionálních nemocnic je obtížné, ve většině případů znamená a ještě bude znamenat pokles rozsahu i spektra poskytované péče. Jsou ale výjimky dané demografickými, geografickými a regionálními podmínkami, které tento proces nemusí postihnout. To je i případ českolipské nemocnice. Ta má předpoklady dalšího růstu vyplývající z počtu lidí v regionu i z dojezdových vzdáleností (viz nařízení vlády ČR). Vše ale záleží na strategii, dlouhodobém koncepčním vidění a řízení nemocnice. Proto jsme nedovolili zánik ortopedie v roce 2009, postavili multioborový JIP, zřídili iktové centrum, centralizovali následnou péči z Nového Boru, reorganizovali některá odborná oddělení, snížili počet nevyužitých lůžek, zahájili výstavbu lůžkové rehabilitace a především: připravili strategii nemocnice další 3 – 5 leté období. Opakuji, vše záleží na koncepci, strategii, vidění dopředu.

S vývojem nemocnice souvisí i investice. Víme, že Vaše vedení získalo finanční zdroje mimo krajský rozpočet v řádech možná až stovek miliónů. Stačí jmenovat ROP na digitalizaci RTG, EOP na přístrojové vybavení, včetně nového CT. Nebo dotace na zateplení, kterou Vám tak otloukali o hlavu. Není Vám líto, že výsledky tohoto snažení jsou vidět z podstatné části až po Vašem odchodu?    

Není, nedělali jsme to pro sebe. Dělali jsme to pro region, dělali jsme to především pro lidi, kteří tu žijí. Třeba to někteří ocenili. Podstatnější než to, kdo se při otevírání fotí je vize a směr nemocnice do dalších období. Naše projekty budou u konce a odpovědní funkcionáři by měli, ne plánovat, ale už realizačně pracovat na nových úkolech.

Liberec je malý kraj a rozpočtově chudý kraj. I když se oprostí od té svého trochu sebestředného egoismu, peníze na českolipskou nemocnici bude dávat dohromady vždycky obtížně. O to složitější jsou úkoly vedení nemocnice, o to orientovanější v prostoru českého zdravotnictví a financování musí vedení nemocnice být. 

Co soudíte o odborné úrovni naší nemocnice?

Pro regionální nemocnice platí do vysoké míry rčení, že „doma není nikdo prorokem“. Stesky na úroveň péče bývají pravidlem a ne vždy plně oprávněné. Nemocnice v Lípě má určitě personální potenciál a měla by ho zhodnocovat. Je to o práci s lidmi a ne vždy jste populární. Nemocnice by také  měla cíleně usilovat o příchod nových a mladých specialistů. Nejlépe s již ukončenou plnou specializací a s klinickou zkušeností fakultní úrovně. Tak, aby se neopakovala praxe, kdy do vedoucích funkcí jsou jmenováni lidé, kteří nedokončenou výchovu a vzdělání nahrazují souhlasy ministerských úřadů. Třeba je dbát o kontinuální odborný vývoj zajišťovaný oborníky nadregionálního přesahu. Těší mě, že jsem těsně před koncem mandátu domluvil příchod současného primáře fyziatrie. Netěší mě, že jiní, v odborné komunitě známí lékaři z nemocnice odešli.

Nepochybným potvrzením kvality a bezpečnosti péče jsou akreditační šetření prováděné certifikovanými subjekty. Když jsem v roce 2009 do Lípy přišel, bylo řečeno, že vše můžeme, ale akreditaci ať s nemocnicí nezkouším. Velikou satisfakcí pro mě bylo, když po čtyřleté práci a úsilí nemocnice vloni úspěšně akreditovala. Ta práce znamenala zavedení desítek norem a předpisů. Nejen do papírů, ale i do praxe a do myšlení lidí. Respektování zákonů i správných postupů v práci zdravotníků. Budu držet palce, aby se toto úsilí v dalším období zase nerozplizlo a nevytratilo v přirozené pohodlnosti a nezájmu zaměstnanců. Ne pro ten certifikát, ale pro reálnou potřebu pacientů. Akreditace se v cyklech kontroluje a principy kvality a bezpečnosti péče jsou zárukou, že o pacienty bude dobře postaráno. 

V poslední době  se neustále mluví o penězích ve zdravotnictví a ekonomice provozu nemocnic. Jaká byla a je situace českolipské nemocnice v této oblasti?

Po obrovských restrikcích a snižování úhrad za poskytnutou péči v letech 2012, 2013 je letošní rok významně příznivější. Nemocnice si mohou vydělat o 7-8 % více než v minulých létech při stejném objemu poskytnuté péče. Ta českolipská má navíc výhodu v nově otevřeném oddělení lůžkové rehabilitace, které přinese další prostředky. Bylo by velmi nešťastné, kdyby toho  společně s čerpáním nejrůznějších fondů nevyužila k dalšímu odbornému růstu. To je lepší cesta než rozprodej vlastního areálu.

Jste dlouholetý armádní důstojník a válečný chirurg. Civilní prostředí pracuje trochu jinak. Neměl jste někdy obtíže s prosazováním kázně a pořádku všedních pracovních dní?

Odpovím bonmotem. Víte proč je na fasádě zateplení nemocnice zelená barva? Přece proto, že jsem plukovník ve výslužbě.

Nevzpomínám si, že bych snad měl problém s autoritativním přístupem, byť je logické, že k němu mám blíže, než jiní. Ale chirurgie i jiné medicínské intervenční obory jsou přístupově obdobné. Důležitá je dobrá informovanost podřízených, určitá míra empatie a především slušnost v jednání se zaměstnanci.